Poustevník

    Jednoho dne ráno Kapouňatští vkročili do poustevny. Poustevník, bratr Jiří ležel tichý a pokojný na svém listnatém loži. Klidný, mírný výraz ve tváři, ruce sepjaté na prsou. Neprobudili ho již. Zemřel ve spánku. Jak žil, tak i zemřel, krásně a pokojně. Pochovali ho hned vedle jeho poustevny pod rozložitým dubem.
    Zvědavé děti podruhů, robotníků a sedláků bojácně jen z povzdálí často nakukovaly zvědavě do poustevny. Měl je rád a brával je někdy do lesa, učil je znát rostliny a přírodu. Vyprávěl jim o zvířatech, o ptácích, o cizích krajinách a o lidech.
    Již dlouhá léta žil tento šebetovský poustevník osaměle, daleko od lidí. Odkud přišel, nikdo nevěděl. Snad to byl některý z řeholních bratří premonstrátského kláštera z Hradiska u Olomouce, kteří měli v Šebetově statky. Všem říkal bratře a sestro, proto ho také nazývali bratr Jiří. Byl plachý a přece pohovořil i s tím nejprostším a pomohl venkovské mamince, jejíž dítě mělo zlou horečku. Jeho oči teple pohladily každou tvář, ihned však ztvrdly, když viděly krutou robotu a panskou zpupnost. Kdo poznal důvěrněji jeho laskavou tvář, zarostlou dlouhým bílým vousem, dovedl si jí neskonale vážit. Uměl číst v myšlenkách lidí, rozuměl i zvířatům. V zimě byla často vidět, jak krmí ptáky, zajíce i srnky, které přicházely až k jeho chýši. Žil skromně, ani ptáče by nebylo mnohdy spokojeno s těmi dropty, které si popřál. Polévka ze sušených hub, ovoce, lesní plody, nějaký ten kousek černého chleba, nebo trochu mléka, které dostal od lidí. Rád poradil, potěšil, vlil do každého srdce zase novou útěchu a naději. Stačilo jen říci: Běž k bratru Jiřímu, on ti jistě pomůže.
    Blízko zámeckého letohrádku pod vysokým dubem měl svoji skrovnou poustevnu, zrobenou z neotesaných kmenů poustevník. Škvíry mezi trámy vyplňoval mechem a suchým listím a zamazoval žlutou hlínou. Ani se nehodily tyto dvě stavby k sobě. Na jedné straně prostota a skromnost, odříkání, plachost a zbožnost, na druhé straně marnotratnost, pýcha, okázalost a rozmařilost. Uvnitř chýše, vzadu v koutě naproti dveřím stálo ohniště postavené z plochých kamenů. Nad ním byl pověšen na řetěze železný kotlík. Na dřevěné poličce připevněné na trámu a na hambálku nad kamny byly pověšeny a naskládány pytlíky a kytice léčivých bylin. Nábytku zde mnoho nebylo. Jen malý stůl a židle z březových kusů a z větví. Lože ze suché trávy potažené ovčí kůží bylo na hliněné zemi hned vedle ohniště. Skříně nebyla žádná. Řeholní roucho bylo pověšeno na hřebíku. Z druhé strany ohniště byl postaven vysoký kříž z hrubě otesaných trámů. Pod ním klečel na nízkém klekátku vysoký, hubený muž, šedivou hlavu měl skloněnu v dlaních a konal večerní pobožnost.