Kronikář

    Starým písmákům a kronikářům vděčíme dnes za důležité zprávy, o kterých bychom aninedověděli. Svoje zápisy vedli nejen v kronikách, ale i ve starých domácích knížkách a v hospodářských rádcích a v kalendářích. Kronikářem ve Světlé byl Karel Müller, občan a familiant z čísla 30. Kronika je psána od roku 1877 a popisuje události ve Světlé, Sebetově a v Cetkovicích. Rozepisuje se také o tehdejších hospodářských a sociálních poměrech i o událostech světových. V úvodu kronikář Miller praví: „Cožkoliv je v této knize zapsáno, zůstane nehynoucí památkou. Co bylo předkům našim přítomností, to jest nám minulosti a co jest nám přítomností, to bude potomkům našim minulostí.“omProto je zapotřebí, aby všechny děje se pilně a zevrubně zapisovaly. Zaznamenejmež tam vždy všechny čelnější děje, kdy to neb ono zastupitelstvo obecní bylo zvoleno, kdy obec tu neb onu stavbu podnikala, kdy jsme kterého o vlast a národ zasloužilého vynikajícího muže za čestného souseda obce své vyvolili, kdy naši dědinu nějaké neštěstí potkalo, kdy ten nebo onen soused vyhořel, kdy dobytčí mor vypukl, kdy povodeň nebo krupobití uškodilo. Kniha tato nechť se uchová vždy před ohněm, na místě bezpečném a vedení její ať se svěří muži obezřelému, nestrannému a pravdymilovnému.

    Některé výňatky z kroniky:
Rok 1879 byl rokem velkého mokra, neúrody a hladu, jakého u nás není pamětníka.
Den 25. června roku 1879 zůstane nám v živé paměti. Toho samého dne vzneslo se k 6. hodině večer strašné mračno nad naší krajinou. Mračna táhla se od Opatovic přes naši rovinu a přes hory zpět ke Štěpánovu. Na počátku se zdálo, že to bude opět nějaká přecházející bouře s lijákem, avšak byl to klam. Mraky černé na obloze se více stáhly v temnopološerý kruh, ozval se šustot a praskot, hrom zarachotil a spousta strašného krupobití počala svou žeň. Kroupy velikosti vlašského ořechu začaly hustě k zemi padati, ba některé byly co do velikosti holubího vejce. Netrvalo to ani 10 minut, vše, co mokrem neshnilo na polích, bylo zničeno. Po krupobití následovala ještě silná bouře s velkou povodní. Dědina Světlá až k dolní pazderně i s lukama podobala se jednomu velkému jezeru. Večer k 8. hodině bouře utichla. Není možno vylíčit okamžik této strašné scény, která se odehrála a vypsati onen srdce rozrývající pocit hospodářů. Bylo po žních a po sklizni. Tak např. sázel jsem téhož roku 16 pytlů zemáků a sklidil jsem 6 pytlů oříšků. Seno se muselo vynášeti, práti vodou aneb za sucha se cepem mlátilo: Z obili také nezbylo skoro ničeho. Pamětihodné je, že tenkráte Šebetov a Knihnice zůstaly od krupobití docela uchráněny. Tehdy na žádost bylo nám uleveno na daních 151 zl.17,5 r. m. Zároveň poskytnuta půjčka splatná v pěti letech pro Světlou a Přívěstí 200 zl. Každý usedlý obdržel asi 10 zl., domkář 5 zl., za kteroužto částku sobě jeden každý zemáky k sázení nakoupil.
    Po neúrodném roce 1879 řádily u nás a v celém okolí hrubé neštovice a sice přede žněmi roku 1880.
    Vodovod krbálkový do starého dvora Mauricova. Trouby dřevěné navrtal nějaký Fr. Rosenberg, panský vodák ze Šebetova z Kapouňat, a sice jeden dvousáhový kus za 13 krejcarů. Zakoupeno celkem 120 kusů borových dvousáhových.
    V Úsobrně ve sklenných hutích pracuje 9 tovaryšů a ročně se 4.000 kusů skla skleje.
    Roku 1882 žně byly špatné, deštivé a mokro. 15. srpna nastala velká průtrž mračen, která pobořila silniční mosty i domy při vodě, dobytek ve stájích byl zatopen. Most v Knihnicích byl zbořen a nový za 7.000 postaven.
    Do konce roku 1882 byl velkostatek se dvorem Mořicovým i Karlsberg i se Šebetovem v pronájmu. V Šebetově byl nájemcem nějaký žid Biach z Vanovic, pocházející z Letovic. Měl i pivovar od pánů Mayů v držení. Ve světelském dvoře byl nájemcem dvora Mořicova jistý Ondřej Blábolil, pocházející z Čech. Byl to dřívější šafář za pánů Mayů. Pole zvané Na Babě měl jistý Zemánek s Dračkou z Cetkovic v nájmu, jakož i dvůr Karlsberg, dvůr Karlův. Pole též na Babě za cihelnou dolní měli najmuté sousedé světelští Tomáš Pospíšil z čís. 27, Alois Krchňák č.1 a Jan Vystavěl č. 4.
    Až teprve v měsíci dubnu roku 1883 seli páni šebetovští poprvé po pachtýřích. Správcem celé ekonomie byl jistý Němec Al. Zeidler odkudsi přivandrovalý z Rakous, avšak neměl tu dlouhého pobytu. Špatně a nerozumně hospodařil, pročež byl ze služby sesazen a roku 1885 dosazen za správce jistý František Franz přijitý z panství boskovického.
    Za dřívějšího správce Zeidlera zakoupena jest parní mlátička, na níž roku 1885 poprvé mláceno, jakož zřízena i stabilní lokomobila na paření píce pro dobytek, šrotování atd.
    R. 1884 hledáno od pánů šebetovských na vícero místech kamenné uhlí, avšak bez výsledku. Vrtalo se u bývalého remízu pod Světlou, u Šebetova, u dvora Mořicova a jinde.
    R.1885 vyhořelo 5 domkařů v Kapouňatech.