Jak Adam čaroval

  Mám to trápení s tím svým Adamem, říkávala někdy žertem panímáma Sedlářová. Vyvede někdy takovou hloupost jako malý chlapec.
  A byla to pravda. Pantáta si třeba vypůjčil flašinet nebo vergl, jak se v Šebetově říkalo, a vyhrával večer všem Josefům nebo Aničkám. Takových kousků bylo mnoho.
  Jinak byl dobrák od kosti. Lidé ho měli rádi. Již několikrát po sobě byl zvolen za prvního konšela v obci. To, že vždycky zaplatil za zvolení vědro piva, nesměla panímáma vědět.
  Hospodář však byl výborný a pečlivý. Vlastnil pěkný grunt a dobrých čtyřicet měřic. Pole bylo dobře obdělané, pohnojené, bez plevele. Chalupa byla vyspravená, čistá a upravená. Ve stáji měl čisto jako ve světnici.

Jen tu skleničku piva kdyby si odpustil, myslela si mnohdy panímáma, když Adam zase večer vykročil na Kocárek nebo do Zábranské. Muži jsou muži, to se nedá předělat, tak veselá společnost přece táhne, povzdechla si. Hlavně že to nejsou děvčata.
  Pantáta už šetřit nemusel. Syn Tomáš se přiženil do Knihnic k Davidům a dcerka Ludmila měla již chlapce dávno vybraného. Hodný, pracovitý synek to byl. “Tak žádné zle, Marušo,” říkával Adam ženě, “jen se tak nemrač”.

Přes všechnu dobrou náladu ho to přece jen mrzelo, že manželka doma hubuje a přemýšlel, jak by si pomohl. Vzpomněl si přitom, jak vytrhl staré Rozině z knihy Černý satan, list papíru.
  Ihned ho vyhledal a četl.

Jak se stanu neviditelným.
  Ukradnete kocoura a koupíte bez smlouvání nový hrnec, zrcadlo a trochu uhlí nebo troudu. Naberte vodu, právě když bije půlnoc, vložte kocoura do hrnce a přistavte na oheň. Hrnec držte v levé ruce. Nehýbejte se a neotáčejte se ani při sebevětším hluku. Vše vařte jednu celou hodinu.
  Potom poležte kocoura na misku, strhněte maso a hoďte je za sebe přes levé rameno se slovy: “Já volám tebe, Duchu Ariele, pojď, hned, zčerstva pojď, skrze všechno nutím tebe, udělej mne neviditelným. Dala, Manot, Rusala, Amen.”
  Dívajíce se do zrcadla, vkládejte si do úst jednu kost po druhé. Když se již neuzříte v zrcadle, obraťte se a proslovte: “Silnej, mocnej, velkej Ariele”. Uschovejte kosti tak, aby je nikdo nemohl spatřit.” Napříště, když se chcete státi neviditelným, vložte je opět mezi zuby.
  Tento recept se hodí výborně pro muže, kteří se vrací pozdě domů z hospody, aby je žena neviděla. Jestliže se to nepovede, dělal jste něco špatně, opakujte to, anebo zmizte obvyklým způsobem.
  To je ohromné, říkal si, hned v noci to vyzkouším. Vše si připravil, a když přišel hodně po půlnoci domů, přikradl se na dvůr do komory a čaroval. Zaříkával jednou, zaříkával podruhé a nic. Stále se viděl v zrcadle.
  Poněvadž mluvil hodně hlasitě, probudil panímámu. Ta se objevila ve dveřích a spustila zhurta: “Adame, kde jsi byl a co tady propánakrále děláš?”
  Pantáta byl celý zděšený. Všude kolem sebe měl maso z kocoura, kosti a krev, na plotně se pálila kůže. Nepořádek a zápach zde byl obrovský.
  V ruce držel jakýsi list papíru, v zaťatých zubech svíral kosti a koktal tajemné zaklínadlo potřetí a ne a ne zmizet.

Praštil tedy papírem o zem a zmizel proto raději tím nejobvyklejším způsobem, jak radil předpis. Vytratil se ze dveří, vylezl na půdu, vytáhl za sebou žebřík a zavrtal se do sena až po uši.
  Od té doby zaklínadlo již nikdy nepoužil, ačkoli ho panímáma dlouho trápila, aby ji to také naučil.