Obecní úřad Šebetov
679 35 Šebetov 108
IČO: 00281069
DIČ: CZ00281069
Obsah webových stránek se upravuje do nové podoby, omluvte prosím případné nedostatky.
Boční zámecká brána od Kapouňat byla postavena, aby se mohlo dovážet do zámku dřevo nebo jiné zásoby a nemuselo se jezdit hlavní branou, kudy jezdilo jen panstvo. Pole a meze naproti bráně patřily Františku Kvapilovi z čísla 77. Jednou kopal na této mezi Alois Uhlíř jámy pro stromky a našel tam zbytky drobných kostí. O tomto nálezu se dověděl doktor Novák, který' byl tehdy obvodním lékařem v Šebetově. Ihned spěchal na toto místo a zjistil tam zcela bezpečně, že jsou to kosti malých dětí. Brána byla natřena černou barvou, proto jí lidé začali říkat černá brána. Název černá však má i od jiné události, jak o tom vypráví pověst.
Liduška byla milá a prostá vesnická dívka, pěkná ve svých osmnácti letech. Všechny její pohyby byly ušlechtilé, hlas zněl jako hudba. V hlubokých očích jí zářil pramen prostoty a lidské lásky. Věděla, co je to tvrdý život, neměla ruce jako paní ze zámku. Měla je navyklé hrubé práci. Byla ušlechtilá i ve styku s lidmi, zdvořilá a vyzařovala radost na celé své okolí. Zamilovala si ji paní hraběnka a zamiloval si ji i nejstarší syn ze zámku, mladý Alfred. Byl docela jiný než ostatní hraběcí děti. Jeho tvář byla mladistvá. Vous měl hnědý a měkký jako hedvábí. Jeho chůze byla křepká, postoj hrdý, přímý. A oko plálo jasem plánů a ideálů o lepším životě lidí. Na jeho rtech byl úsměv dobré vůle a víry v krásnou budoucnost, kterou chtěl jednou na svém panství uskutečnit. Byl povahy mírné, přátelské ke všemu služebnictvu i k lidem ve vesnici. Měl dobré srdce. Když se mu naskytla příležitost, obdaroval někoho. Chudé matce dal něco pro děti i starcovi na chléb.
Vyprávělo se o něm, že šel jednou po stráni k ohníčku, kde voněla hořící nať a tam spatřil dvě skrčené postavičky pasáčků v pytlích přes hlavu. Nic nebylo vidět než dvě ošlehané tváře a promodralé rty. Drobounké ruce a bosé prokřehlé nohy se ohřívaly nad ohníčkem. Dal jim na boty a chlapci ani nevěděli, od koho byl ten dar.
Nebylo tedy divu, že se i Liduška do něho zamilovala. Avšak co se stane, až se to doví starý pan hrabě? Alfred o tom nepřemýšlel a věřil, že láska tvoří zázraky. Jeho hlavou se rojily plány o novém zdravém životě. A v jeho duši vyrostla touha po opravdové práci pro lid. Nesmí se nikdy nikomu poddat jeho silná vůle. Musí vydržet každý boj, který bude s otcem sveden.
Všechny krásné a veliké sny, lidské sny a touhy jsou prchavé jako dech páry. Otec se dověděl o jejich lásce a bylo zle. Alfred chodil chmurný a nešťastný, Liduška uplakaná a zarmoucená. Za krátký čas se Lidušce narodila pěkná holčička. Měla z ní radost a měl z ní radost i Alfred. Oba doufali, že to starého hraběte usmíří.
Jednoho večera přišla Liduška do své světničky a svoji dcerušku tam nenašla. Zmizela. Skácela se nešťastná na zem, omdlela. Věděla, že hrabě dal dítě odstranit.
Ležela dlouho v horečce a blouznění a stále jen volala: "Černá brána, tam ji odnesli a utratili." Věděla, že tam se odnášely a pochovávaly nepohodlné děti narozené urozeným pánům a služebným děvčatům ze zámku. Brána byla černá nejen pro svou černou barvu, ale také pro svůj účel. Alfred také ze zámku zmizel. Hrabě ho rozkázal převézt na jiné vzdálené statky.
Babička Střížová vyprávěla, že na svátek zemřelých 2. listopadu byl slyšet u černé brány dětský zpěv, chorál. Zpívaly a plakaly prý to všechny děti, které tam byly pochovány.
Druhá pověst vypráví o černém psu, který tuto bránu stále hlídal a nikoho do zámku nepustil. Co to však bylo za psa, o tom nikdo nevypráví.
Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
---|---|---|---|---|---|---|
27 | 28 | 29 | 30 | 31 | 1 | 2 |
3 | 4 | 5 |
6
|
7
|
8 | 9 |
10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 |
17 | 18 | 19 | 20 | 21 |
22
|
23 |
24 | 25 | 26 | 27 | 28 | 1 | 2 |