Zemědělské družstvo

     Zemědělské družstvo bylo v Šebetově založeno v roce 1951, avšak podmínky k jeho vzniku byly postupně vytvářeny již od ukončení druhé světové války, kdy bylo přikročeno k parcelaci zdejšího velkostatku a později k založení strojního družstva. Předsedou rolnické parcelační komise se stal rolník Josef Kavan, jejími dalšími členy byli dělníci František Zvejška, František Grulich a Jaroslav Procházka, dále zemědělci František Kroužílek a Alois Geršl. Půda byla rozdělena a přidělena jednak deputátníkům velkostatku, jednak bezzemkům a drobným zemědělcům. Většinou se jednalo o tzv. kovo-dřevo-zemědělce, tj. dělníky pracující na pile v Šebetově, či v Minervě v Boskovicích. Deputátníci z velkostatku  Antonín Dlapa, Jan Brabenec, František Drábek, Janíkové (otec se synem), Alois Grenar, Josef Přikryl a Josef Čimrk získali 4 až 8 hektarů  a k přidělené půdě obdrželi také potřebný  dobytek a inventář. Ostatní dostávali pole podle jejich požadavků. Pokud nebyly přehnané, byla pole přidělena dle možností obdělávání jednotlivým rodinám. Záhy se však ukázalo, že musí dojít k novému přerozdělení polí, protože většina deputátníků odešla do pohraničí, kde se domnívala, že bude mít jednodušší život, a pole, která po nich zůstala, musela být znovu rozdělena.

     Vzhledem k tomu, že půdy z bývalého velkostatku bylo mnoho a nebylo možno vše řádně obhospodařit, došlo k založení Zemědělského strojního družstva, jehož předsedou se stal nejdříve dělník František Janek, později Josef Komárek. Jednatelem byl Rudolf Tlamka a pokladníkem Antonín Kavan. Počátky družstva však byly velmi těžké. Chyběly zkušenosti, stroje i vhodné budovy.  Jejich nedostatek vyřešil Národní pozemkový fond zřízený při ministerstvu zemědělství přidělením hospodářských budov a strojního parku ze dvora bývalého velkostatku a bývalé sladovny. Svépomocí zde členové družstva zřídili již zmíněnou družstevní prádelnu, kde byla současně zřízena i lisovna ovoce pro celou vesnici. Pračku i lis na ovoce obdrželi z kraje. Zemědělské stroje, jako traktor, mlátičku, secí stroje, pluhy, vozy a nákladní auto, se sháněly, jak se dalo. Jako názorná ukázka toho, jak v té době bylo všechno složité, nám můžeme posloužit anabáze  šebetovských rolníků při získávání  traktoru.

     Intervenovalo se  na krajské správě družstev, krajském svazu českých zemědělců a posléze přímo na ministerstvu zemědělství u ministra Ďuriše. Ten rozhodl, aby byl šebetovským rolníkům přidělen traktor Svoboda z výrobních závodů v Mladé Boleslavi a  současně aby byl vyplacen také finanční příspěvek 15 tisíc korun. Traktor byl sice přidělen, ale vznikly problémy, kde vzít prostředky na jeho úhradu. Opět následovala cesta do Prahy na ministerstvo zemědělství, které přispělo 30 tisíci korunami. Dalších 30 tisíc zaplatili šebetovští sami. S velkou slávou poté traktor dorazil na jaře  roku 1947 do vesnice. O jeho provoz a údržbu se staral pan Tlamka. Vzhledem k tomu, že se záhy ukázalo, že pouze jeden traktor na obdělávání půdy nestačí, byl přikoupen další, a to Zetor 25, se dvěmi vlečkami.

     Avšak postupně nastávaly další problémy a těžkosti. Pouze traktor sám  k úspěšnému hospodaření nestačíl, bylo  třeba zajistit také výmlatiště. Strojní družstvo sice v té době vlastnilo dvě kůlny k uskladnění strojů v bývalém Mořicově dvoře, avšak ty byly  pro mlácení obilí naprosto nevyhovující. Jednak za ně družstvo muselo složit příspěvek ve výši 3 200  a 7 400 korun a navíc byly obě polorozpadlé. Nakonec vedení strojního družstva rozhodlo jednu z kůlen zbořit a z ní získaný stavební materiál rozprodat družstevníkům. Za takto utržené peníze bylo postaveno ve sladovně výmlatiště nové. Při žních se však opět ukázalo, že mlátička typu 48 s výfukem na slámu, která byla ve dvoře  bývalého velkostatku, drobným držitelům půdy nevyhovuje. A to nejen proto, že byla příliš velká, ale zejména proto, že neměla lis na slámu. A tak byla vyměněna s pastevním družstvem v Kolštejně za dvě menší mlátičky včetně motorů a vazačů slámy. Jednalo se o typy 22 a 28. Do Šebetova dorazily těsně přede žněmi 25. 7. 1947. Mlátilo se na výmlatišti. Obě mlátičky zde  pracovaly ve dne v noci a byly půjčovány za určitý poplatek i nečlenům družstva. Výmlatiště bylo vybudováno na pilířích pod střechou. Z jedné strany mělo vjezd, z druhé výjezd, takže vše šlo velmi hladce a nikdo nikoho nezdržoval. Každý měl povinnost po sobě vše řádně uklidit a vyčistit.

     Stejně jako v létě výmlatiště, pracovalo na plné obrátky po celý rok také prádelní družstvo a na podzim lisovna ovoce. V prádelně se platil vypotřebovaný elektrický proud spolu s menším poplatkem za  půjčení pračky. Za l Kw  byl poplatek i s proudem 3 Kč. Poplatky vybíraly a u pračky se jako dozor střídaly paní Látalová s paní Axmanovou, úklid prováděli občané sami. Ti si také sami přiváželi i topivo pod kotel.  Podobně to bylo s mátičkou, kde vybíral poplatky a dělal dozor pan Axman, dělník na pile v Šebetově.

     Tak vše běželo svým poklidným tempem do roku 1948, kdy došlo v Československu k převratným politickým změnám, které se postupně promítly také do hospodaření strojního družstva. V roce 1950 proběhlo v Šebetově scelování pozemků. Vlivěm změněných vnitropolitických podmínek odešla řada šebetovských obyvatel  do pohraničí, aby zde získala celé hospodářské usedlosti, a půda, kterou zde zanechala, zůstala ladem. Navíc mnozí občané, kteří za poválečné pozemkové reformy získali při parcelaci půdu bývalého velkostatku, ji vrátili, protože ji nestačili obdělávat. Výsledkem byl vzrůst počtu  zemědělské půdy, ale nedostatek pracovních sil na její obhospodařování. Proto někteří Šebetováci začali uvažovat o založení  jednotného zemědělského družstva,  což však předpokládalo získat pro družstvo více než 50 % zemědělské půdy. Protože to zatím tolik pozemků nevlastnilo, přistoupilo nejdříve k odebrání půdy těm, kteří ji měli pouze v nájmu, a to nejdříve přespolním, pak i místním. Tím byl získán potřebný počet hektarů, aby bylo možno přikročit k utvoření tzv. přípravného výboru pro vstup do JZD. Jeho členy byli: zemědělec Josef Kavan, který se stal předsedou prozatímního výboru, dále zemědělec František Mazal a dělníci František Grulich, Edmund Pichler a František Zvejška. Ke scelování pozemků nedošlo, ale začala se připravovat hospodářsko-technická úprava půdy, která začala být prováděna v roce 1951. Spočívala v tom, že bylo vytýčeno 9 honů, pro které byl zpracován desetiletý osevní plán.  Ten byl závazný i pro zemědělce, kteří se členy JZD stát nechtěli, což v praxi vypadalo tak, že zemědělci, kteří měli své pozemky v honech spolu s družstvem, museli chtíc nechtíc dodržovat družstevní osevní postup i plán.

     Po provedení hospodářsko-technické úpravy půdy pak bylo v roce 1951 přikročeno k založení jednotného zemědělského družstva, které dostalo název l. máj. Protože hospodařilo jen v rostlinné výrobě,  bylo to družstvo tzv. druhého typu. Toto družstvo hospodařilo až do roku 1953 převážně na dispoziční půdě, která čítala 120 hektarů.  Prvním předsedou družstva se stal dělník František Zvejška, kterého v této funkci postupně vystřídali další dva dělníci, Petr Šterc a Edmund Pichler. Členy tohoto prvního družstva byli v té době pouze kovo a dřevozemědělci, protože výkonní zemědělci se vstupu do družstva bránili jak mohli. Politickému tlaku a náporu však bylo jen velmi těžké odolat, a tak v roce 1953 nakonec prvních šest šebetovských zemědělců podlehlo a vstoupilo do JZD. Byli to:  Josef Kavan z čp. 37, Josef Ševčík z čp. 36, František  Mazal z čp. 10, Josef Hrouz z čp. 14, František Hrdý z čp. 37 a Josef Ševčík z čp. 53. Tím přešlo šebetovské JZD na tzv. třetí typ hospodaření, protože každý přistouplý soukromě hospodařící zemědělec musel podle své výměry půdy odevzdat plánovaný počet dobytka, osivo a další uložené věci.

     JZD třetího typu bylo v Šebetově založeno 3. března 1953. Jeho prvním předsedou se stal Edmund Pichler, který původně pracoval jako dělník na šebetovské pile, ze které odešel, aby se mohl plně věnovat řízení družstva. Počátky společného hospodaření byly velmi složité a obtížné. Bylo třeba vyřešit řadu složitých otázek a úkolů, z nichž nejožehavějším problémem bylo ustájení a poklízení dobytka. Koně byli zpočátku ustájeni u Josefa Kavana a Františka Mazala, krávy u Cyrila Říhy a u Hrdých, prasata  u Hrazdírů. Situace se výrazně změnila teprve v září téhož roku, kdy družstvo obdrželo objekty tzv. Mořicova dvora, o nichž bylo dlouho jednáno. Dvůr byl v té době stále ještě majetkem pozemkového fondu, který však již před tím slíbil, že pokud bude v Šebetově ustaveno JZD třetího typu, převede družstvu dvůr do jeho majetku. K uvedené transakci po složitých jednáních skutečně došlo, avšak družstvo bylo zavázáno zaplatit za objekty dvora 170 tisíc korun. Jednání o splacení uvedené částky se poté táhly řadu let. Nakonec k finančnímu vyrovnání  nedošlo, protože v roce 1964 byla celá uvedená částka na zákrok zemědělského odboru ONV Boskovice a po složitých jednáních na ministerstvu zemědělství odepsána.

     Řada problémů se nakupila i v souvislosti s odměňováním pracovníků, rozšiřováním strojového parku apod. Sezónní práce byly zpočátku zajišťovány pomocí brigádníků. Pracovní jednotka byla velmi nízká. V roce 1953 činila 14 korun, v roce 1954 stoupla na 16 korun a postupně vzrůstala i v následujících letech. V roce 1955 činila 17,25 Kč, v roce 1956  již 19 Kč a v roce 1957 dosáhla výšky 21 Kč.Ve druhém roce existence JZD třetího typu byly dodávky státu  stanoveny následujícím způsobem: 10 tisíc litrů mléka, 3 000 kg vepřového masa, 3 000 kg hovězího masa a 5 tisíc kusů vajec.  Nakonec však bylo dodáno 20 tisíc litrů mléka, 3 600 kg vepřového a 6 100 kg hovězího masa. Postupně vzrůstal také počet rolníků, kteří se pomalu a váhavě stávali dalšími členy družstva. V roce 1957 již mělo šebetovské JZD 57 členů a 135 kusů dobytka, z toho 57 krav, dále 155 kusů vepřového dobytka, 30 kusů prasnic, 16 koní, 45 ovcí a 421 kusů drůbeže. Současně se však družstvo muselo potýkat s řadou dalších problémů. Řada zemědělců totiž dávala družstvu k dispozici jen přebytek svých polí a pole, která vlastnila před parcelací velkostatku, si chtěla ponechat. Někteří se zase  chtěli zbavit polí, která byla špatnější jakosti, nebo byla velmi vzdálená či obtížně obdělávatelná. Dlouho také bylo jednáno o uvolnění prostor pro ustájení dobytka ve dvoře bývalého velkostatku ve Světlé, kde byla umístěna dokrmna dobytka, který patřil výkupnímu podniku Skalice nad Svitavou. Nakonec byla po složitých jednáních budova v roce 1956 uvolněna. V letech 1957/1958 zde šebetovští zřídili první kravín pro ustájení 100 kusů dojnic. V roce 1964 následoval čtyřřadý kravín pro 200 kusů dobytka, který byl dokončen v roce 1965. Dosavadní první kravín byl přeměněn  na výkrmnu býků. Od Vladímíra Sázavského byla koupena počátkem dubna 1958 budova, ve které byla umístěna opravárenská dílna státní traktorové stanice, která sem byla přemístěna z Vážan.

     Po roce se vzdal  funkce předsedy družstva Edmund Pichler a 13. března 1954 se vrátil zpět na pilu. Novým předsedou se stal František Kavan, kterého v roce 1961 vystřídal M. Janík z Úsobrna.  K další změně ve vedení družstva došlo 10. října 1963, kdy se jeho vedení ujal Josef Marek. Od roku 1967 pak stál v jeho čele Josef Paroulek.

     K velmi významné změně  došlo v roce 1958. Dne 18. dubna  totiž bylo na členské schůzi odhlasováno sloučení šebetovského JZD s družstvy ve Světlé a Pohoře, čímž členská základna vzrostla na 137 osob a šebetovské JZD se tak stalo prvním sloučeným zemědělským podnikem v oblasti Malé Hané. Sloučený celek dostal název JZD l. máj Šebetov. V tomto roce vstoupil do družstva také zahradník Vilém Smékal s manželkou, což umožnilo zavést při JZD také přidruženou zahradnickou výrobu. Jejím vedoucím se stal Smékalův syn Václav. Zahradnické produkty se pěstovaly nejen ve Smékalově zahradě a jeho sklenících, ale také na družstevním poli u nádraží, kde byly pěstovány jahody, zelí a jiná hlávková zelenina. Maliny se pěstovaly na pozemku za sladovnou.

     V roce 1959 vstoupilo do družstva dalších 15 drobných zemědělců s výměrou 5 hektarů, čímž JZD začalo hospodařit na ploše 439,84 ha. Z toho bylo 351,62 ha orné půdy. Družstvo vlastnilo 255 kusů skotu (z toho 93 krav),  dále 486 kusů prasat (z toho 53 prasnic), 46 ovcí, 904 kusů drůbeže (z toho 476 nosnic) a 26 koní. Jednotka v penězích však klesla na 13 Kč, v naturáliích činila 4,20 Kč. Celkový majetek družstva činil 2 964 610 Kč. Hektarové výnosy pšenice v té době činily 35,25 q, žita 17,30 q, ječmene 32,90 q, ovsa 30,30 q, řepky 14,45 q, cukrovky 255,52 q, brambor 67 q. Mimo družstvo v té době zůstali již pouze tři soukromě hospodařící rolníci, a to Josef Vojtěch z čp. 42, Jaromír Blaha z čp. 46 a Anrtonín Rosenberg z čp. 60. V září 1961 vystoupilo z družstva 5 členů ze Světlé, a to Leopold Biberle, Jan Vystavěl, Josef Smékal, Ladislav Krchňák a Karel Komárek, kteří současně odmítli obhospodařovat přidělenou půdu na katastru obce Šebetov, čímž zůstalo 7 ha půdy neobdělaných. Problémem se zabývaly stranické organizace, MNV, ONV, okresní prokuratura i Krajský soud v Brně. Sedláci však zůstali ve svém přesvědčení neoblomní.

     Ve slučování do větších celků se pokračovalo i v šedesátých létech. Na podzim roku 1967 začalo být jednáno o sloučení šebetovského družstva s JZD ve Vanovicích, což však naráželo na odpor vanovických družstevníků, kterým se nelíbila nízká pracovní jednotka šebetovského JZD. Konečně v roce 1968 došlo v hospodaření družstva k přelomu. Poprvé v jeho historii bylo dosaženo velmi pěkných výsledků, což se odrazilo i ve zvýšení pracovní jednotky na 18 Kčs. Čistý zisk družstva činil 520 000 Kčs. Začala výstavba tří bytových jednotek o celkovém počtu 12 bytů. Jedna se stavěla na katastru obce Světlá, dvě na katastru Šebetova. Průměrné výdělky traktoristů činily 1 800 Kčs, v živočišné výrobě se mzdy pohybovaly v rozmezí 1 200 až 1 500 Kčs.

     V roce 1970 se opět dostala na pořad jednání otázka sloučení šebetovského družstva s vanovickým JZD. A protože se vanovičtí družstevníci i nadále stavěli ke sloučení odmítavě, obrátili se šebetovští na knínické, kteří  uvedený návrh odsouhlasili. Současně projevila o sloučení zájem i další družstva v okolí, takže k l. lednu 1971 bylo uvedeno do života JZD Malá Haná se sídlem v Knínicích. Celková výměra  zemědělské půdy činila 2 160 ha, z toho bylo 1 600 ha půdy orné. Prvním předsedou sloučeného družstva se stal Alois Hrdý z Knínic.  JZD Malá Haná sdružovalo zpočátku jen vesnice Knínice, Šebetov, Světlou, Bačov, Pamětice a Vážany, k 1. lednu 1972 do družstva vstoupily ještě Sudice a počátkem roku 1974 konečně také Vanovice, čímž vznikl celek obhospodařující 3 200 ha půdy.  Sloučení do většího celku s sebou přineslo několik změn. V roce 1973 byla  přestěhována šebetovská mechanizační dílna do Vanovic, kovárna do Knínic, část traktorů byla přemístěna do Vážan, zbytek do Vanovic a v Šebetově zůstala pouze zemědělská půda.

     22. prosince 1975 byl v sále kulturního domu slavnostně zahájen provoz nové farmy na výkrm vepřů vybudované mezi Světlou a Šebetovem. Jejím prvním ředitelem se stal Josef  Marek. Počátky farmy sahají do roku 1970, kdy  byla svolána na 12. březen ustavující schůze Sdružení pro výrobu vepřového masa v oblasti Malé Hané. Pro výstavbu farmy byla vyčleněna plocha 4,5 ha. Počítalo se se zastavěnou plochou 1,6 ha.  Výstavba měla být zahájena v dubnu 1971 a kapacita farmy měla činit 2 400 prasat v žíru, 300 prasnic, roční výroba měla být 55 vagónů.

     Ustavující schůze sdružení se konala 12. března 1970 v hotelu Slávia v Boskovicích a zúčastnilo se jí 16 zástupců  z okolních JZD, dále zástupci okresní zemědělské správy, OV KSČ, ONV, státní banky, zemědělské stavební správy a plemenářské stanice. Zápisné činilo  4 000 korun, členský podíl 5 000 korun. Plánoval se chov 340 kusů prasnic, 6 460 kusů selat, 15 kanců, 2 400 kusů prasat ve výkrmu. O dobytek mělo pečovat 15 zaměstnanců. Na další valné hromadě konané 17. prosince 1970 však byl tento plán zvýšen. Plánovaný odchov prasnic měl činit 650 kusů, chovných prasniček 170 kusů, zvýšeny měly být také stavy  prasat v žíru, stav kanců měl být snížen na 10 kusů. Postupně se také měnil název podniku. Z původního Sdružení pro výrobu vepřového masa v oblasti Malé Hané na Společný zemědělský podnik    1. máj v Šebetově. Projekt vypracoval Agroprojekt Praha, závod Brno. Jeho autorem byl Ing. Ladislav Michele. Celkové náklady byly propočítány na částku 66 milionů korun. Bilanční zisk měl činit téměř 5 milionů korun. Smlouvu o zřízení uvedeného podniku podepsalo 12. března 1970 šestnáct členských JZD, a to: Velké Opatovice, Bezděčí, Kochov, Chlum-Babolky, Svárov, Deštná-Roubanina, Brťov, Úsobrno, Uhřice, Cetkovice, Skočová Lhota, Šebetov, Kořenec, Benešov, Žďárná-Suchý, Sudice. Současně bylo zvoleno i první představenstvo, jež tvořili: Adolf Komoň, předseda JZD Bezděčí, Bohumil Korec z Valchova, Vladimír Kryštof z Velkých Opatovic, Ing. Ludvík Kštica z Rozseče, Vladimír Kubíček z Kunštátu, Josef Němec z Vilémovic, Svatopluk Machač, zootechnik z Jedovnic, Ing. Miroslav Oujezdský, předseda JZD Sudice, Miloš Toman z Nýrova, Miroslav Toul z Deštné, Jan Veselý, ekonom z Benešova. Předsedou sdružení byl zvolen Miroslav Toul, místopředsedou Vladimír Kryštof a ředitelem Josef Marek. Celý projekt byl uveden do provozu v polovině 70. let a stal se významným masozpracujícím závodem nejen v oblasti Malé Hané, ale i celé tehdejší československé republiky.