Zánik kláštera

Poslední roky existence kláštera a jeho šebetovského panství v době před jeho zrušením nejsou příliš dobře známy. Přesto se nám z tohoto období dochovalo několik významných památek. Jednou z nich je například nově vystavěná fara v Cetkovicích, dosavadní literaturou mylně považovaná za jednu z rezidencí opata Václavíka.Autor výstavby není znám. Budova vznikla v letech 1762 a 1763 na dosud volné ploše v severní části farního dvora jako novostavba, její autor není znám. Tradované zařazení fary mezi klášterní rezidence neodpovídá skutečnosti. Děkanská matrika knínické farnosti z počátku sedmdesátých let 18. století zmiňuje pouze nově vystavěnou faru, rezidenci zde nezmiňují ani soupisy nemovitostí a jejich inventáře z roku 1786 z doby po zrušení kláštera.

V roce 1759 zadal opat hradišťského kláštera vyhotovení nové celkové mapy šebetovského panství, kterou doplnil stejně hodnotný soubor katastrálních map jednotlivých obcí, svázaný v podobě knihy. Autorem této mapy byl zvolen Jan Isidor Jelínek, který k dílu přikročil svědomitě. Výsledkem je neobyčejně přesný zákres nejen půdorysné situace statku a jednotlivých obcí, ale i soupis veškerých vrchnostenských budov s jejich označením na mapě. Mapa panství, zasazená do vyřezávaných tyčí, dosáhla takové obliby, že jako jediný pramen byla spolu se soudobou knihou map převzata novou vrchností na počátku 19. století. Celková mapa byla poté umístěna na stěně vrchnostenské kanceláře, kde byla vystavena přímému osvětlení. Z tohoto důvodu veškeré červeně zbarvené popisky vlivem slunečních paprsků zcela vymizely. Vystavení mapy na veřejném místě mělo za následek její mechanické poškození, rozpraskání ruční malby a silné zahnědnutí a oloupání. Tento stav mapy tak velice snižuje její vypovídací hodnotu, a to nejen v případě půdorysné situace Šebetova. Na dolním okraji mapové plochy byl totiž detailně a s nesmírnou přesností vyobrazen celý šebetovský zámecký areál včetně objektů kolem kaple sv. Anny a části návsi. Stupeň dochování této malby je dnes na velice nízké úrovni, přesto však poskytuje nesmírně cenné informace.  

Také soubor jednotlivých mapových listů byl proveden v naprosté shodě s celkovou mapou. Právě zde se nalézá kolorované vyobrazení nového dvora s rezidencí v Pavlově. Lze předpokládat, že také na listu obce Šebetova bylo vyobrazení zámeckého areálu umístěno, právě tento list se však v konvolutu nedochoval. Jeho absenci lze vysvětlit právě výjimečným zachycením Šebetova ve stavu v polovině 18. století.

Zmíněný soupis vrchnostenských budov na mapě z roku 1759 zaznamenává v Šebetově rozsáhlý soubor nemovitostí klášterního hospodářství a voluptuaria. Mnohé z těchto staveb po zániku kláštera mizí a po převzetí Šebetova rodem Strachwitzů nejsou již obnoveny. U těchto staveb není známo ani jejich přesné umístění. Roku 1759 se tak v Šebetově uvádí tyto budovy:

• rezidence

• důstojnické obydlí

• stáje

• pivovar

• panský dvůr

• ovčírna

• zahradnický domek

• zahrada

• střelnice

• kaple sv. Anny

• dvorek

• letohrádek

• kaskáda

• starý zámek

• eremitorium

• obora

• seník

• lednice

• panské činžovní domky

• hospoda

U některých z těchto staveb je poloha známa, umístění jiných je možno rekonstruovat se značnou mírou pravděpodobnosti. V některých případech se zdá, že jsou některé známé budovy označeny více názvy. Tak například dvorek je zřejmě totožný s letohrádkem, stávajícím v jeho těsném sousedství. Také „starý zámek“ je možno sloučit s důstojnickým obydlím.

Ke zrušení kláštera dochází v červnu roku 1784, za opata Pavla Ferdinanda Václavíka, který také krátce nato, 18. srpna, umírá. Vzápětí nato je veškerý majetek kláštera zabaven a předán nově zřízené instituci, tzv. náboženskému fondu, který poté převzal správu bývalých klášterních panství a posléze zajistil jejich prodej do soukromých rukou.

Krátce po převzetí statků náboženským fondem byl proveden jejich soupis, odhad, případně inventura všech budov a majetku. Tyto prameny poskytují dnes významný pohled na stav klášterních statků včetně Šebetova v době zrušení kláštera.

V Šebetově je tak roku 1784 uváděna jednopatrová rezidence s 21 pokoji a sálem, dále budova pro úřednictvo a příslušné stáje se sýpkou nad nimi, zřejmě v půdním prostoru. Úřednickou budovou byla myšlena stavba „starého zámku“, stájemi pak protilehlé souběžné křídlo, vymezující dvorek před jižním průčelím rezidence. Z hospodářských budov následuje pivovar se sýpkou v horním podlaží, podle vyobrazení z poloviny 18. století v několikapodlažním půdním prostoru, dále byt sládka a bednáře, panský dvůr, ovčírna, zahradnický dům s pokoji a hostinec s dvěma pokoji, kuchyní, předsíní, sklepem a přilehlou kovářskou dílnou.

Kromě tohoto stručného seznamu hlavních budov šebetovského dominikálu je současně zachován také seznam panských rybníků v Šebetově  a poblíž. Je zmíněn šebetovský pivovarský rybník, rybník u střelnice, rybníček u sv. Anny, Pohorský rybník, rybník u dvora ve Světlé, rybník u horního dvora, neproduktivní rybník u Melkovského mlýna, rybník u úsobrnské hutě a Pavlovský rybník, zřejmě již zmíněný rybník před hlavním průčelí rezidence v Pavlovském dvoře.

V kapli šebetovské rezidence byl mimo běžné náležitosti, související s bohoslužebnou činností, zmíněn také vysoký oltář s dřevěnou sochou sv. Barbory, dále dřevěný tabernákl. Obrazy, které se zde nalézaly, však nejsou v inventáři blíže specifikovány.

V roce 1786 byl vypracován podrobný rozsáhlý inventář všech panských budov celého šebetovského panství, který dokumentuje zejména jejich stavební vybavení, nikoliv však běžný užitkový mobiliář. Tento inventář v podobě knihy je však zejména z tohoto důvodu nepostradatelným průvodcem po areálu šebetovského zámku v poslední fázi kláštera, dokumentuje tak názorně využití objektů za církevní vrchnosti a mimo jiné také účel jednotlivých budov a místností.

Předtím ještě byla v jiném prameni z této doby v popisu šebetovského statku zmíněna také budova zámku, která již postupně ztrácela statut rezidence. Je uvedena jako „panský zámek do čtverce z dobrého materiálu vystavěný, 2 patra (!) vysoký, v němž se nalézá malý kostel a letní sál. U zámku je zmíněno úřednické obydlí, celé klenuté, vedle pivovar, byt sládka, bednáře a zahradníka, dále ovčírna s bytem ovčáka a drába. Při popisu Pavlovského dvora chybí již jakékoliv zmínky o bývalé rezidenci, stejně jako ve Svitávce. Obě menší příležitostné stavby ztratily zánikem kláštera své původní určení a splynuly s běžným hospodářským provozem dvora. V případě Pavlova tento proces došel dokonce tak daleko, že posléze dochází k odbourání jednoho bočního křídla a v průběhu 20. století dokonce jižní poloviny rezidence. Naproti tomu rezidence ve Svitávce se stává součástí Jarošova mlýna a přes novobarokní úpravy vnějšího vzhledu dosud nese v čelní fasádě erb, symbolizující někdejší klášterní vrchnost, rovněž v interiéru vykazuje starší konstrukce, připomínající bohatou minulost objektu.

To hlavní rezidence v Šebetově měla výrazně větší štěstí. Po zániku kláštera a po období stagnace za správy statku náboženským fondem připadla do soukromých rukou a její původní účel byl nadále po drobných úpravách zachován. Samozřejmě poněkud ustoupila do pozadí dosud výrazná sakrální složka, která se posléze omezila pouze na vlastní kapli sv. Barbory. O tom však až později. Nyní je vhodné přiblížit podobu šebetovské rezidence v posledních letech existence hradišťských premonstrátů a nastínit tak účel budovy, pro který byla konstruována.

Podle inventáře z roku 1786 začínal popis zámku nikoliv od hlavního vstupu z prostoru návsi, která se tehdy ještě daleko více přibližovala čelní fasádě budovy, než dnes, po vytvoření přední parkové plochy, ale od bočního vjezdu z hospodářského areálu. Ten je v prameni nazýván „branou od starého zámku“. Popis postupuje ve směru hodinových ručiček, přesto, zejména v úrovni přízemí, nastávají dílčí kolize se skutečností, způsobené zřejmě jiným vnitřním dělením prostor, zřejmě převážně lehkými příčkami, zejména v účelových a skladových partiích.

Vedle vjezdu se nacházel mušketýrský pokoj, poté úřednická kancelář s vedlejším pokojíkem a předsíní a trojice komor. Vpravo od kanceláře byl umístěn pokoj, dříve využívaný jako byt sloužících a jiný podobný pokoj. Vedle průjezdu vlevo se nalézal byt vrchního úředníka s dvěma menšími pokoji, jedním velkým a spižírnou. V bočním severním křídle zámku byl v přízemí umístěn pokoj sloužících, pak kuchyně záchod, kvelb vedle kuchyně, jiný kvelb a další kvelb, určený speciálně na úschovu ovoce. Dále následoval záchod s přilehlým kvelbem, v sousedství kaple pak místnost, využívaná jako vrchnostenský archív. Jihovýchodní nároží zámku jižně od kaple a vpravo od bočního vjezdu z prostoru dvora sloužilo jako byt hospodářského správce, jehož součástí byla předsíň, velký a malý pokoj, další předsíň v sousedství velkého pokoje a kuchyně.

Lépe čitelné a interpretovatelné je rozmístění místností v úrovni patra. Zdejší pokoje však byly v převážné míře pouze číslovány, bez bližšího názvu, přibližujícího jejich účel. zřejmě sloužily pouze k obývání a postrádali jiný společenský smysl. Pouze specializované prostory měly svá specifická pojmenování, která upřesňují jeiich využití v objektu zámku. Vedle hlavního schodiště směrem k západu, tedy k hlavnímu reprezentativnímu křídlu, přiléhal menší pokoj s předsíní, poté dva další pokoje, uprostřed západního křídla byl vsazen hlavní reprezentativní sál s okny bez vstupu na balkon. Celé severní křídlo rezidence vyplňovaly běžné pokoje, stejně jako severovýchodní nároží budovy. Úzká místnost jižně od této prostory sloužila jako záchod. Po obou stranách kaple se nalézaly velké oratoře, užívané představiteli řádu a zvláštními hosty pro oddělenou účast na bohoslužbách. Součástí kaple byla také dvojice sakristií, jejichž umístění je v popisu těsně vázáno na polohu kaple, v objektu zámku však na ně jaksi nezbývá místo. Snad šlo pouze o malé, účelově vydělené prostory, které byly těsnou součástí kaplového prostoru, případně oratoří, snad také souvisely s rozmístěním pokojů v přízemí, přestože jsou popisovány mezi příslušenstvím patra zámku. Poslední varianta se jeví jako nejpravděpodobnější, k jejich polohám by tak bylo možno vztáhnout obtížně řešitelné výklenky v přízemní úrovni lodi kaple.

Vlastní prostor kaple včetně presbytáře byl osvětlen pěti kruhovými okny, třemi velkými okny obdélného tvaru a dvěma menšími. Rozmístění těchto oken je v současnosti neznámé. Po historizujících úpravách zámku byla jednak odstraněna celá horní úroveň presbytáře, kde se část těchto otvorů nacházela, jednak bylo řešení oken ve zbylé části zcela přeřešeno. Přiblížení podoby kaple tak bude možno upřesnit teprve po nálezu bližší stavební či obrazové dokumentace.

Určité vodítko poskytuje veduta šebetovského zámeckého areálu z roku 1759, která zachycuje v horních partiích stěn polygonu kněžiště menší, snad kruhové otvory. Sem by tak bylo možno lokalizovat ona zmíněná kruhová okna, jejichž počet nápadně koresponduje s pěti stranami presbytáře. Kam směřovala ona zbylá okna, však není zřejmé.

Zbylý jihovýchodní úsek patra zámku zabíraly opět pouze jednoduché obytné pokoje. Zde také vedly schody do půdního prostoru, rozděleného na dvě části, se samostatnou partií u věžních hodin.

Z popisu je tak patrno rozmístění prostor podle jasného schématu. Zatímco čelní křídlo, obrácené do prostoru návsi, zastávalo reprezentativní účel, který je jednoznačně doložen přítomností velkého sálu s bohatou freskovou a štukovou výzdobou z dílny Baldassara Fontany a dále rovněž podobně kvalitně zdobenými místnostmi po stranách, zadní trakt byl specificky církevního charakteru. Poloha výrazné kaple, někdy řazené dokonce mezi kostely, symetricky obklopená velkými oratořemi, vydělovala samostatný sakrální okrsek, omezující se na střed východního křídla. Místnosti po stranách sloužily pak k obývání. Naproti tomu vstupní křídlo v přízemí bylo vyhrazeno hlavnímu správnímu aparátu. V této souvislosti je zajímavé umístění úřednické kanceláře do velké prostory v jihozápadním nároží budovy, kde se dnes nalézá kancelář správy Ústavu sociální péče. Lze tak jednoduše konstatoval, že účel prostory, pro který byla zbudována, tak zůstal zachován s až nápadnou shodou i v současnosti.  

Objekty „starého zámku“ byly využity pro byty úředníků hospodářské správy statku. Jeden díl budovy byl upraven na obydlí důchodního správce, druhý pak na byt jiného z úředníků, zřejmě obilního písaře. Pak následuje v inventáři rozsáhlý soubor rozličných budov, o jejichž lokalizaci není možno se vůbec pokoušet. Pouze některé z nich jsou svým umístěním a ztotožněním s pozdější zástavbou šebetovského dvora a parku či obory známé, jiné zřejmě již trvale zůstanou blíže neobjasněny.

Pro přiblížení hospodářského potenciálu vrchnostenské ekonomiky při šebetovské rezidenci je však vhodné soubor těchto staveb či provozů přiblížit alespoň v podobě jejich soupisu. Po inventarizaci úřednického obydlí následuje sušárna, vepřín vrchního správce, vozovna, zahrada vrchního správce, dále vinný sklep, obora, seník, rybný sklep, oborský dvorek, totožný s dvorkem („Höffl“), zmíněným na mapě panství z roku 1759, obsahující předsíň, pokoj, komoru, kuchyni, sklep a další komoru se záchodem, tedy standardní vybavení obydlí řadového zaměstnance dvora s alespoň určitou správní funkcí. U dvorku byl také teletník a vepřín. Poté je podle polohy v terénu uveden letohrádek s pokoji vpravo a vlevo od  vstupu, s kuchyní s předpokojem, druhou kuchyní a sklepem. Následuje kaple sv. Anny se sakristií, zahrada u obory, dolní a horní střelnice, další zahrada, skleník, haltýř a sklep. Samostatnou jednotku tvořil okrsek se zahradnickým domkem ve východní části dvora, obsahujícím pokoj, komoru, půdu a oddělený vepřín se sklípkem. Vedle zahradnického domku byla umístěna vozovna. Dále se v prostoru dvora nalézal byt sládka s předsíní, třemi pokoji, kuchyní a záchodem, spilka a pivní sklep. Vše bylo zřejmě součástí šikmého, tehdy ještě přízemního křídla, připojujícího se k úřednické budově. Poté jsou uvedeny pivovarské provozy, jako varna, vlastní pivovar, sladovna, humno, po nichž následoval byt bednáře, rovněž úzce spojeného s funkcí pivovaru. Ten sestával s předsíně, pokoje, kuchyně, dílny, sklepa, náležel k němu také dřevník a vepřín.

Další bytovou jednotku představoval byt drába s předsíní, pokojem, komorou a kuchyní. Poté následovala panská sýpka s dvěma odděleními, nový ovčín, vepřín za stodolou, bývalé masné lavice, jiný vepřín, umístěný za těmito lavicemi, byt ovčáka, opět standardně vybavený, stáj pro nemocný ovčí dobytek, sklep a vlastní stáj. na tento úsek navazovala budova starého ovčína s bytem ovčáka a původní stájí. Její součástí byly také dvě komory na plevy. Na starý ovčín byla připojena vozovna.

V sousedství vjezdové brány byl umístěn byt strážného s předsíní, pokojem a komorou. nezbytnou součástí bytu bylo i vězení. Vedle bytu se nalézala sýpka, jiná byla umístěna v půdním prostoru starého pivovaru. Je zmíněna ještě třetí sýpka, jejíž poloha není v inventáři upřesněna.

Výčet místností a provozů šebetovského dvora zakončuje kvelb důchodního, kravín vrchního správce, dvě konírny, stáj kočího, komora a zahrada vedle konírny. Nakonec je zmíněn jakýsi další letohrádek, „lusthaus“, podle popisu obsahující čtvero dveří a stejný počet oken. Zřejmě se jednalo o zahradní altán, pro který se někdy užívalo stejného označení, jako pro vlastní letohrádky. Zajímavé je, že oproti stavu na konci padesátých let 18. století není uvedena poustevna, jejíž budova buď v mezidobí zanikla, nebo se skrývala pod jinou z četných staveb.

Po zániku hradišťského kláštera přebírá šebetovské panství spolu se všemi nemovitostmi i movitými předměty Náboženský fond, který je spravuje po další čtyři desítky let. Přitom dochází k určitým změnám. Již dříve byl zmíněn zánik drobných církevních staveb, zřejmě spolu s kaplí sv. Anny na pahorku v oboře, k němuž došlo v důsledku reforem císaře Josefa II. Ve stejné době mizí z dějin několik vrchnostenských dvorů, kterých bylo před touto reformou na šebetovském panství značné množství. Z toho důvodu nebylo možno všechny dvory udržet a bylo nutno jejich počet regulovat. Zcela zanikají dvory ve Světlé, Kořenci, Okrouhlé, Vážanech a ve Svitávce, jejichž pozemky a mnohdy také budovy jsou rozděleny mezi poddané. Z dvora, bývalé ovčírny, ve Světlé, vzniká nová část obce, pojmenována německým termínem Duldungsdorf, česky Přívěsť, která dnes tvoří kompaktní část Světlé vpravo od silnice z Šebetova k Cetkovicím. Na pozemcích dvorů vzniká také Pohora a u Pavlovského dvora víska Pavlov. Během držby Šebetova Náboženským fondem dochází roku 1802 k realizaci stručného odhadu panství, který však pouze zmiňuje zrušené dvory, o zámeckém areálu se téměř nezmiňuje. Okrajově uvádí pouze zámeckou budovu, která byla v dobrém stavebním stavu a byla tehdy využívána pro potřeby úřadů správy statku.

Náboženský fond spravuje Šebetov až do poloviny roku 1825, kdy jej 5. června při veřejné dražbě kupuje hrabě Karel Strachwitz z Kamenice. Vlastní klášterní panství, zvané za hradišťských premonstrátů pro odlišení od Šebetova „dolní“, získává pak o rok později Filip Ludvík hrabě Saint Genois. Ještě krátce před tím, roku 1820, byl proveden soupis všech budov v obci, uchovaný v tzv. matrice pozemkového výnosu. Tento soupis zachycuje nejen přehled všech budov, ale uvádí i jejich stručnou charakteristiku, například patrové uspořádání a počet obytných místností a komor.

Jako patrové jsou v areálu šebetovského dvora uvedeny pouze starý a nový zámek, ostatní budovy byly pouze přízemní. Toto tvrzení však nemusí plně odpovídat skutečnosti. Například podlaží, sloužící výhradně skladovým účelům či jinému hospodářskému provozu, nebyla u vícepatrových budov započítávána. To platí například také pro několikapodlažní sýpky, které jsou v tomto soupisu téměř vždy uvedeny jako přízemní. Proto nelze brát v úvahu pouze přízemní řešení bývalého letohrádku, který dostal roku 1771 při zavedení domovních popisných čísel pořadí 3. Tato budova, sloužící tehdy jako byt lesníka, měla obsahovat pouze jeden pokoj a jednu komoru. Ve dvoře je dále zachycen pivovar, byt zahradníka, dvorská obydlí a příbytek ovčáka. Pod číslem 18 se tehdy ukrýval bývalý panský hostinec, tehdy již v držení Tomáše Gregora.

Nouzové řešení správy šebetovského statku bylo tak ukončeno jeho odprodejem soukromému držiteli. S tím také skončilo období, kdy byla honosná klášterní rezidence degradována na pouhou správní budovu s kancelářemi, případně byty vrchních úředníků. Její reprezentační prostory zely prázdnotou, nebyl kdo by je využíval. Teprve příchod Strachwitzů do Šebetova znamenal alespoň dílčí formou návrat starých časů, kdy se stal zámek opět centrem společenského dění a nadále reprezentoval kulturní úroveň svého majitele.