Strašidelný zjev

    Starší lidé vždy říkali: Strašidla na světě nejsou, jsou jenom zlí a špatní lidé. Ten, kdo má čisté svědomí, nemusí se bát nikdy ničeho.Všechny věci strašidelné a neobyčejné se dají docela prostě vysvětlit. Je však pravda, že někdy lidská fantazie, slabé nervy nebo představivost vyvolá veliké pocity strachu.

    Četnický strážmistr Klič z četnické stanice v Šebetově byl na pravidelné obchůzce po svém obvodu. Bylo již pozdě v noci, když se vracel z Pohory lesní cestou přes Rychvald do Šebetova. Byla dusná letní noc a schylovalo se k bouři. Bouře se skutečně také přihnala i s prudkým deštěm. Strážmistr, aby příliš nezmokl, schoval se do houštiny blízko cesty. Bouře se rychle přehnala a začal svítit měsíc. Byla právě půlnoc. Již chtěl vystoupit z lesa na cestu, když stanul jako zkamenělý. Nedaleko něho zahoukala sova a vedle cesty spatřil v záři měsíce svítit bílou rakev. Pojednou vidí, jak se víko rakve pomalu otevírá a již z ní vystupuje vysoká temná postava muže. Zvedl ruce k nebi, protáhl se, zavřel za sebou víko rakve, vzal ji na trakař a kráčel s temným bručením k Pohoře. Strážmistr se dlouho nemohl odhodlat vystoupit ze svého úkrytu a nastoupit cestu domů. Potom však jeho cesta z Rychvaldu byla velmi rychlá, protože přišel na četnickou stanici do Šebetova celý zpocený. Podivuhodná událost se za několik dnů vysvětlila. Šlo o docela obyčejnou věc. Na Pohoře zemřelo toho dne mladé děvče a jeden dobrý soused se nabídl, že dojde do Vanovic pro rakev. Zastavil se přitom v hospodě, něco si popil a vracel se s rakví ve veselé náladě pozdě v noci domů. Když začalo při bouři pršet, otevřel rakev a schoval se do ní, aby nezmokl. Po bouři mírně pobrukuje a prozpěvuje hodil rakev na trakař a šel dále svou cestou k Pohoře.