Obec za Königswarterů, stavební úpravy zám. areálu

              Stavební úpravy zámku a přilehlých hospodářských budov jsou dosavadními pracemi kladeny do let 1878 až 1885, případně 1880 až 1885, přestavba vlastního zámku pak vesměs do roku 1885.

              Tomu odporuje datace na štítě v ose hlavního průčelí zámku, který dosud nese datum MDCCCLXXX, tedy rok 1880. Podle tohoto údaje by tak měla přestavba zámku být k tomuto datu již provedena. Hypotézu potvrzuje také další z nahodile získaných zdrojů, a to dvojice akvarelových maleb rakouského malíře Gottfrieda Seelose, vyobrazujících pilu u Šebetova, dnes zbořenou stavbu v údolí Bělé, a část parku u šebetovského zámku. První z maleb je datována do roku 1882, druhá dataci neobsahuje, je však pravděpodobné, že obě byly vyhotoveny současně.

              Obraz zachycuje zahradní průčelí zámku již po realizaci stavebních úprav, se sníženým presbytářem bývalé kaple a ocelovou obloukovou konstrukcí mostu, vedoucího na vyvýšený břeh parku a opatřeného kovanými lucernami. Nízký parter zahrady při jihovýchodním nároží zámku spojuje s terasou při vyústění mostu obloukovitě vedená cesta, opatřená širokými stupni a lemovaná stupňovitě upravenou nízkou zídkou, zdobenou širokými vázami se subtropickými rostlinami. Z druhé strany lemovala cestu řada drobných keříčkových rostlin, vinoucích se po pravidelně rozmístěných tyčích. Kouzelně působící detailní vyobrazení nejen že dokumentuje podobu zahradního parteru krátce po jeho vyhotovení, ale současně je i zřejmým dokladem doby staveních adaptací zámecké budovy. Jejich dokončení lze tak s jistotou položit před rok 1882, nejspíše ve shodě s letopočtem na štítu hlavního průčelí do roku 1880.

              Úpravy zámku se jeho interiérů příliš nedotkly. Zaměřily se pouze na přeřešení vnějších fasád, jak názorně ukazují nákresy hlavního průčelí v době před přestavbou a po ní, stejně jako i výjimečně zachované fotografie západního a jižního průčelí zámku. Dosud značně odlišné pojetí hlavního a postranních fasád budovy bylo sjednoceno. Raně barokní členění bylo odstraněno a plocha průčelí pokryta novou omítkovou vrstvou, v níž byla vytvořena v úrovni přízemí pásová bosáž s klenáky nad okny, v úrovni patra pak bosované lizény a girlandový pás v podstřeší. Okna průčelí byla zmenšena, tedy nikoliv „podstatně zvětšena“, jak se domnívá D. Stryjová, a půlkruhově zakončena. V úrovni patra jsou okenní otvory po obou stranách vymezeny dórskými sloupy, nesoucími profilované kladí, zakončené trojúhelným frontonem. Mezi vyšší sokly sloupů byla vložena balustráda. Po odstranění kamenného barokního portálu z hlavního vstupu byl jeho otvor rovněž půlkruhově zakončen a olemován stejně jako okna přízemí přesahující bosáží. Před otvor vstupu byl předložen portikus, nesený po stranách zdvojenými toskánskými sloupy, v líci průčelí pak zdvojenými pilastry. Vysoké kladí, opatřené zábradlím s balustrádou, nese vyhlídkový balkon, přístupný z velkého sálu v patře zámku prostřednictvím širokého vstupu, půlkruhově zakončeného. Vstup byl situován v místech někdejšího dvojitého okna, byl řešen stejně s ostatními okny horního podlaží, pouze tvar frontonu byl segmentový.

              Také obě postranní osy hlavního průčelí byly doplněny o široké vyložené balkony s balustrádami, nesené volutovými konzolami.

              V ose průčelí nad vstupem vyrostl z hmoty střechy nový štítový nástavec, nahrazující původní útvar. Hmotný útvar, zakončený nízkým trojúhelným štítem  s mohutným kladím, vynášeným dvojicí karyatid, nese v obdélném vlysu štít rodu Königswarterů s dvěma lvy po stranách a rodovým heslem ve stuze v dolní části výjevu. Mezi patkami štítu byl vložen další vlys, nesoucí dataci přestavby, již uvedený letopočet MDCCCLXXX. Nástavec po stranách doplňují volutové opěry. Dolní okraj střešní konstrukce zdobí řada půlkruhově zakončených vikýřů s kruhovými otvory a vázami.

              Zásadní změna hlavního průčelí však spočívala v odstranění původní dominanty – věžičky s hodinami v ose průčelí – a jejím nahrazení dvojicí hmotných pavilónových nástaveb v obou nárožích západní fronty. Tato úprava, kdy došlo ke zvýšení nároží o další podlaží a jejich zakončení komolými jehlany, nesoucími plochou vyhlídkovou terasu, stejně jako hřeben střechy opatřenou kovaným zábradlím, si vyžádala zesílení obou nároží masivními přizdívkami v podobě plochých rizalitů. Příkré plochy zastřešení nástaveb byly na všech průčelích doplněny vikýři, řešenými shodně s okny patra zámeckých průčelí.

              V interiéru dochází pouze ke drobným úpravám. Zaklenutí arkádové chodby patra je vyzdobeno novorenesančními freskami. Také některé místnosti v obou podlažích dostávají historizující výzdobu, sestávající zejména z dřevěného vyřezávaného obložení, případně z tapet. Z téhož období pochází také látková „klenba“ v menší místnosti severního křídla. Nejistá je úprava vstupní prostory zámku – průjezdu – za Königswarterů. Připomíná podobné řešení stěn a stropu hlavního schodiště, i když pouze s bílým nátěrem.

              Nejzávadnějším zásahem do interiérů zámku v rámci jeho adaptací na počátku osmdesátých let 19. století, převažující i sporné úpravy vnějších fasád, bylo zrušení zámecké kaple a její přeměnu na zimní zahradu. Příčinu tohoto jevu lze hledat v osobě nového majitele Šebetova, pro jehož židovský původ ztratila katolická svatyně svůj dosavadní význam. Nešlo však pouze o adaptaci původní prostory pro jiné využití. Zásah Königswartera byl daleko razantnější. Horní úroveň presbytáře s kruhovými okenními otvory a klenutím, pokrytým barokními freskami, byla odbourána, po vložení stropní konstrukce z traverz a segmentových klenbiček byla plocha zbylé části změněna na nástupní terasu, z níž vedl vstup na ocelovou obloukovou konstrukci přemostění na zvýšenou zahradní plošinu. Stejně byl předělen i vysoký prostor lodi kaple, široký otvor vítězného oblouku byl zazděn, zazdívka patra vyztužena v přízemí dvojicí profilovaných ocelových sloupů a v horní části umístěna zimní zahrada. Její interiér byl doplněn o vyřezávaný obklad stěn, jejichž fresková výmalba byla současně přetřena jednotným barevným odstínem. Obložení stěn bylo zakončeno výraznou římsou. Do dnešní doby tak někdejší kapli připomíná pouze kopule lodi kaple s dochovanou freskovou výmalbou, v úrovni přízemí pak patky pilastrů, portálek v severní stěně kaple a zejména bohatý vstupní portál z prostoru východního ramene arkádové chodby.

              Odstraněna byla také cibule, zakončující loď kaple, kterou nahradil útvar, připomínající zastřešení obou nárožních pavilónů hlavního průčelí zámku.          

              Vzápětí po dokončení přestavby zámku pokračuje majitel statku Mořic Königswarter v úpravách přilehlých hospodářských budov. Rozsah těchto prací dokumentuje mladší verze indikační skicy, vyhotovená roku 1874, dodatečně zachycující však ještě mladší změny. Z ní je patrno, že Königswarter maximálně využil stávající budovy, jejich neorganický rozvrh však přetvořil do uzavřenější dispozice.

              Podle tohoto pramene byla provedeno výrazné prodloužení úřednického křídla v podobě hospodářské stavby, obsahující konírnu, byl kočího a vozovnu, tedy provozy, spojené s dopravou. Přitom byla do této stavby zakomponována část starší stáje, položené podél cesty ke Kapouňatům, jejíž starší pokračování západním směrem bylo odbouráno. Navazující protáhlá budova renesanční sýpky, podle veduty z roku 1759 opatřené nárožní věžicí, byla tehdy zcela odstraněna. V místě dřevěné budovy jižně od pivovaru bylo vystavěno nové křídlo dvora, připojené na starší úřednický dům, s konírnou ve svém interiéru, zakončené na východě patrovou stavbou pošty. Nově vymezený areál hospodářského dvora uzavírala směrem k parku příčná, volně umístěná budova, která však byla do počátku 20. století opět z velké části odbourána.

              Pivovarské provozy – sladovna se sýpkou a obytné křídlo, připojené k úřednickému domu – zůstaly zachovány. Pouze obytná část, dosud pouze přízemní, byla zvýšena o nástavbu patra.

              Při přestavbě v první půli osmdesátých let 19. století dochází také k likvidaci některých budov původního dvora. Tak je zcela bez náhrady odstraněn areál zahradního domku s obytnou budovou a rovnoběžně situovanou stájí. Místo již nebylo zastavěno a bylo zahrnuto do volné plochy zahrady. Také volně stojící budova při jihovýchodním nároží zámku mizí tehdy z dějin. Bývalé předzámčí jižně od rezidence také mění svoji dosavadní tvář. Stáj, souběžná s úřednickou budovou, je zbořena, stejně jako stodola, která tuto plochu na jihu uzavírala. Po dříve uzavřeném prostoru tak do dnešní doby zůstává pouze lichoběžná parcela, využívaná jako zahrádky. Podél jejího západního okraje je v zatravněné ploše slabě patrný průběh základového zdiva odstraněných stájí.

              V této podobě zachycuje zámecký areál mapa šebetovského panství z roku 1885. Krátce poté, bylo by možno říci, že současně s vyhotovením mapy, je vypracován projekt na dílčí zaplnění uvolněné plochy jižně od zámku. Zachovala se pouze jeho část, obsahující celkovou situaci a poté řez novou budovou. Novostavba, známá pod názvem „Vila“, zaujala polohu bývalé stodoly a byla postavena v podobě typické pro stavby závěru 19. století. Stejné řešení v blokové podobě s oboustrannými nárožními a středními rizality, završenými vyřezávanými štíty, s balkónky, nesenými profilovanými ocelovými sloupy, bylo v tomto období typické pro pozdní zámky, stejně jako pro továrnické vily, lázeňské a školní budovy. V interiéru probíhala podél jednoho průčelí spojovací chodba, zaklenutá segmentovou klenbičkou. Z ní byly přístupny podélně řazené místnosti, opatřené zrcadlovými klenbami, zřejmě pouze falešnými na dřevěné konstrukci, zdobené pozdně klasicistní výmalbou. Ta se v budově šebetovské Vily dochovala pouze v úrovni prvního patra, jinde byla zalíčena. Zajímavé je také řešení schodišťové haly s obdobným zastropením a štukovou úpravou vstupních portálů. Stavba byla vybudována pro ubytování zámeckých hostů a služebnictva. K zahájení prací došlo na podzim roku 1887, v průběhu dalšího roku byla stavba v hrubé podobě dokončena, jak nasvědčuje datace na korouhvi. Vnitřní úpravy však probíhaly ještě roku 1889.

              Výstavbou nového pavilónu v jižní části zámeckého areálu je vývoj jeho komplexu v podstatě na delší období završen. V závěru osmdesátých let je ještě na návrší v zámeckém parku zřízena plynárna, sloužící k osvětlení a vytápění zámku. Její vybudování zakončuje stavební vývoj vrchnostenských staveb v průběhu 19. století.